Únor 2018

"Žít svůj život"

9. února 2018 v 1:55 | Unavená matka |  Úvahy
Ano, skutečně mám tento sen: "Žít svůj život"...ale kdy? ...až dorostou děti, až dorostou vnoučata, až bude na to čas, až bude více peněz, až mne nebude nic bolet... pozor, to už začíná být nebezpečné, to bych už mohla být po smrti, znáte to, když se po padesátce ráno probudíš a nic tě nebolí, jsi mrtvá! Splnění našich tužeb a přání často odkládáme na vhodněší chvíli, ale pak se může stát, že se toho nedočkáme. To není to pravé snění pro mne!...
Dnes v noci jsem měla krásný sen, byl jako skutečný a dobře si ho pamatuji, což se často nestává... zdálo se mi, že jsem toužila být zpěvačkou, přestěhovala se do cizí země, kde byla šance toto uskutečnit a našla i oporu v nových kamarádech, kteří byli ochotni pro ten můj sen sami i něco obětovat a pomáhat mi. Zajímavé je, že jsem s sebou měla i svoje dítě, a v tom snu mi nepřekáželo, naopak, bylo mi radostí. Všichni okolo mne pracovali jen na tom, aby se ten můj sen mohl splnit. Na mně jen bylo, abych hezky zpívala. A já v tom snu zpívala jako andílek. Dokonce jsem se i slyšela a po probuzení si i chvíli pamatovala tu melodii! Tak nádherný sen jsem dlouho neměla a naplnil mne na celý den radostí! A také jistotou, že sny se mohou i splnit, když budeme "Žít svůj život" naplno a věřit ve své schopnosti, že můžeme něco dokázat! To je jedno, co, každý umí něco jiného. Já sice ve skutečnosti nechci být zpěvačkou, ale ten sen se stal pro mne symbolem, že kdo umí a chce "Žít svůj život" a ne nějaký jiný a vyumělkovaný, ten může i v malém úspěchu nalézt velkou radost! "Žijme svůj život naplno a opravdově a sny se nám budou proměňovat ve skutečnost!"

Únor 2018

1. února 2018 v 22:22 | Unavená matka |  Říkanky
"Únor bílý, pole sílí"... kde jsou ty časy...
ty bílé zimy, nasněžené krásy
hor našich nevelkých.

"Kde vláhu vezme budoucí úroda?
Kam a v jakou zemi uloží rostlina své převzácné semeno?"

"Moc otázek, má drahá dcero..."
matka Příroda zašeptá,
"vše osudu je zasvěceno...
a nešťasten bývá, kdo moc se ptá!!!"

Romance o Žlutém bagru

1. února 2018 v 21:52 | Unavená matka |  Povídky
Romance o Žlutém bagru

Zpočátku to vypadalo slibně: "Množíme se, tak koupím pozemek a postavím dům", řekl otec mých dětí. Těšila jsem se, vždyť náš mrňavý 3+1, v podstatě průchozí byt, praskal ve švech. Naše rodina je početná, oba jsme se předchozích vztazích čile rozmnožovali, takže máme dohromady sedm dětí. Jak šel čas, a naše děti si přiváděly partnery, začalo nám být při společných setkáváních velmi těsno.
Proto zpráva o stavbě domu mne napnila nadějí, že konečně budu mít svůj vlastní kout čí pracovnu, kde snad najdu trochu klidu a nebudu se muset o jídelničku dělit s manželem, který z ní občas dělá dílnu a vlastně stále její polovinu využívá jako pracovnu.Usmívající se
Jenže... čas plynul a pět let bylo fuč. Pak konečně manžel koupil pozemek s barabiznou, který splňoval jeho nároky. Zaradovala jsem se ale asi předčasně. Nyní začalo shánění architektů a projektantů a náš tatínek, perfekcionista-všeuměl a radil, každému musí vysvětlit, že on sám ví vše nejlépe. A ty ostatní osoby vzdělané v různých oborech potřebuje jen kvůli jejich štemplům a potvrzením. Což je pro mistry různých oborů pochopitelně nepřijatelné. Nakonec přece jen našel jednu starší paní architektku v důchodu, ovšem i její tempo bylo "důchodové". A roky plynuly, jeden, dva, tři... a začaly se rodit vnoučata…Smějící se
Další zdržení způsobila představa našeho tatínka, jak by měl jeho dům vypadat. Možná si řeknete, že je to přirozené. Každý máme představu o našem vysněném domu. Myslím ale, že technické detaily přirozeně necháváme řešit odborníky. Ne tak náš tatínek. Musel přece naučit paní architektku, jak se staví náš dům! Dopadlo to tak, jak nutně muselo, paní architektka se naštvala a…nyní se s naším domem trápí nějací mladí projektanti, chudáci! Ale třeba to pro ně budou zkušenosti k nezaplacení. A příště si už dají pozor, aby takovouto podobnou zakázku přijali, že? Tak jsem se přestala naším budoucím domem raději stresovat. Ovšem po deseti letech - ejhle, něco se děje!
"Koupím bagr", oznámil mi manžel. Zírala jsem na něj, jako Izraeliti na Rudé moře, které zmizelo! Překvapený
"Snad nebudeš sám bagrovat, ty to umíš?", nesměle jsem se zeptala. Málem se urazil mými pochybnostmi.
"Jasně, že umím, mám řidičák na traktor z vojny", hrdě prohlásil a očekával pochvalu. Nesměle jsem poznamenala, že to asi nebude stejné, ale to jsem si dala! Hned bylo zle, že mu nedůvěřuji. Vzdala jsem to a prohlásila, ať si dělá, co chce a hraje si, jak se mu zlíbí.Rozpačitý
Jednoho dne před domem v naší ulici stál žlutý bagr! Zmocnilo se mě zoufalství, že je to přece jen skutečnost. Ale náš tehdy desetiletý syn byl nadšen a konečně hrdý na svého otce. Začala jsem manžela podezírat, že pravý důvod potřeby tohoto stroje je jinde, a že koupí bagru si zvedá sebevědomí. To se ovšem nesmí vyslovit nahlas!
"Ale nestál moc peněz", přehrála jsem to na jiné téma.
"Neboj, to se vyplatí, je to totiž bagr veterán z roku sedmdesát jedna", vítězoslavně poznamenal, "a určitě ho pak se ziskem zase prodám", dodal nesměle. Zamrzl mi úsměv na rtech. VETERÁN. To slovo je u nás posvátné, skoro jako zaklínadlo. V našich dvou garážích nám stojí už dva takoví veteráni! Tedy pardon, jsou to "úžasné kousky" nějaké staré tatrovky, či co. No, pro mne to má jediný důsledek, tedy že moje auto, kterým je mi dovoleno jezdit, musí parkovat na ulici, což přináší v létě problém s vedrem a v zimě zase se sněhem. Ale chápu, že veteráni mají přednost! A tak se mi pomalu začalo vkrádat do mysli podezření, že se nový bagr stane naším dalším posvátným veteránem už natrvalo.Plačící
Bagr se stal v naší ulici atrakcí! Bydlíme totiž blízko dětského kulturního domu a kolem nás denně projde mnoho dětí, které bagr začaly používat jako prolézačku. Chudák náš syn se cítil povinován jej ochraňovat a otci tyto případy vždy hlásil. Jednou přišel domů zachmuřen, tak jsme se ho ptali, co se stalo.
"Kluci lezli na náš bagr."
"A co jsi udělal?", zeptala jsem se.
"Řekl jsem, ať slezou, že se bude táta zlobit, že ten bagr je náš!"
"No a poslechli tě?"
"Ne, říkali, ať jdu do pr....!"Smějící se
Musela jsem rychle odejít pro něco důležitého vedlejší místnosti, abych neshodila situaci. Tatínek ale synka pochválil, že bagr hlídá a dal mu za úkol nadále nosit zprávy z terénu.
Následující den byl pro otce sváteční. Oblékl se jako bagrista, černé tepláky, černý svetr a vlněná čepice "debilka", a šel trénovat bagrování. Zrovna jsem přijížděla z nákupu autem a nemohla jsem uvěřit svým očím, že je to vše skutečnost. Manžel seděl za bagrem a rypadlo mocně zdvižené se pokoušelo odrýpnout kus trávníku! Ještě nás někdo udá za ničení zeleně, pomyslela jsem si.
Po třech dnech z bagru zmizela baterka. "Hajzlové", Křičícírozčiloval se již skutečně naštvaný manžel. Raději jsem mlčela, ale ani tím jsem se bohužel nezavděčila. Asi se ode mne očekávala aktivnější účast.
"Co budeš dělat?", snažila jsem se zachránit situaci.
"Tak nejprve koupím novou baterku, a pak bagr odvezu ke kamarádovi opraváři na pozemek." Oddechla jsem si. V dalších dnech následoval transport bagru k opraváři, což však nebylo tak jednoduché, jak se zdálo. Na první pokus se to nepovedlo: Večer se manžel oblékl jako na severní pól, a před odchodem pravil:
"Nečekej na mne, přijdu až v noci", což jsem nepochopila, tak mi bylo sděleno, že bagr jede pouze rychlostí 15km za hodinu. Proto s ním musí vyrazit až v noci, aby nerušil provoz. A proto přijede tak pozdě, neboť jede k opraváři až někam k Europarku, což je od nás z Modřan pěkný kus cesty. Raději jsem se neptala, zda smí bagr na pražský okruh. Manžel odešel a než jsem to vše pochopila a vzpamatovala jsem se, byl najednou zase zpátky.S vyplazeným jazykem
"Bagr má poruchu", pravil nešťastně. Celý následující den jej opravoval a večer se to přece jen podařilo, hurá!
Čas plynul, děti rostou, velké rodí další děti a já už myslela, že mne nic nepřekvapí:
"Nechtěla bys pěstovat kozy? Nebo ovce?", poděsil mne manžel nedávno zákeřnou otázkou, kterou jsem opravdu nečekala.Překvapený
"Proboha, proč?" zděsila jsem se.
"Budu kupovat pozemek, na který odvezu, co bagr vybagruje. No, a až bude stavba dokončena, tak na tom pozemku můžeme pěstovat kozy!" radoval se manžel.
"Nechci kozy!!!"Křičícívybuchla jsem. "Smrdí a mám bolavá záda, to přece víš!" Manžel už raději nic neříkal. Vidina pastevectví mne nenadchla, tak se se mnou nehodlal dál bavit.
…."Mami, uklidni se, kdo si hraje, nezlobí," chlácholila mne nazítří moje dospělá dcera, když jsem jí to nakvašeně vyprávěla. A začala si pobaveně zpívat píseň od Ivana Mládka:
"Můj nenápadný švagr, má na zahrádce bagr, můj švagr, má bagr pro potěšení, on lehce zdvihá drapák a cítí, že je chlapák, je chlapák, když drapák zuby vycení..." Pak však uviděla můj obličej, a tak přestala a řekla:
"Víš co, založ si blog, ať se odreaguješ!"
A když za pár dní syn pronesl: "Mami, to ještě nevíš, že táta kupuje i náklaďák vejtřasku," přijala jsem to už s ledovým klidem a vzala pero, tedy pardon, notebook do ruky…Smějící seS vyplazeným jazykemLíbající