Tady a teď

14. března 2018 v 23:39 | Unavená matka |  Úvahy
Je ten, kdo žije ve vzpomínkách, mimo realitu??? Co je to vlastně vzpomínka? A jak ji můžeme definovat?
Teď mne někdo pohladí, je to jen okamžik... a už je to jen vzpomínka. Jak ten krásný prožitek, zachytit, prodloužit, aby vydržel? Někdy mám pocit, že to hezké se hned ztrácí a hořkosti nám vydrží v mysli nějak déle.
Čím to je? Snad intenzitou prožitku? Je snad negativní událost v naší mysli intenzivněji prožívána, než ta krásná? Umíme dnes prožívat radosti dostatečně intenzivně? A co jsou to radosti? Z čeho se dnes lidé radují?
Umíme se radovat?
Umíme se radovat z maličkostí?
Umíme se radovat z maličkostí všedního dne?
Umíme se radovat z maličkostí všedního dne opravdově?
Umíme se radovat z maličkostí všedního dne opravdově a jak nás to obohacuje?
Umíme se radovat z maličkostí všedního dne a jak nás to obohacuje a obohacujeme i druhé?
Umíme se radovat z maličkostí všedního dne a obohacovat sebe i druhé a podržet si ten pocit ve svých vzpomínkách?
Život ve vzpomínkách, stvořených radostmi všedního dne, nás obohacuje!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. března 2018 v 0:53 | Reagovat

Mám dojem, že už jsem to někde psala, ale kdy a kde???
Já si myslím, že to špatné si pamatujem proto, abych se z toho poučili. Jako sáhnutí na horká kamna, to si přeci musíme pamatovat celý život, ne?
A kdo ví, možná ty krásné vzpomínky vypouštíme proto, abychom je mohli prožívat znovu se vší radostí, jakou nám můžou poskytnout :-)
Už mnohokrát jsem slyšela zpívat kosa a stejně, každé jaro jako bych ho slyšela poprvé, s nádherou, která vyráží dech a vhání slzy do očí.
Kdybych si to pamatovala z minulého jara, už by mě to tak nepřekvapilo, nedojalo, neokouzlilo... Bylo by to všední, běžné...
Stejně tak západ slunce, duha, šum potůčku, vůně narcisů, žluť pampelišek...

2 signoraa signoraa | Web | 15. března 2018 v 7:07 | Reagovat

Asi to mám nastavené v té své hlavě nějak jinak, ale já se snažím to negativní a špatné vytěsnit a vzpomínám na to hezké.
Nedávno jsme s dlouholetou kamarádkou vzpomínaly na dávno uplynulé roky a já pronesla cosi v tom smyslu, jaká byla moje dcera hodné dítě. Podívala se na mně a pak jen ucedila: "Hodné? Vždyt' nechtěla nic jíst, v noci ti nespala, imrvére řvala a ty ses ploužila s kočárkem a měla si pod očima kruhy jak tělocvična". A já si v té chvíli uvědomila, že jsem tu dobu úplně ze své mysli vytěsnila.
Asi jsem divná. :-)

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 15. března 2018 v 7:33 | Reagovat

Souhlasím s Baruschkou, ono to tak asi skutečně je. Špatné si pamatujeme, abychom se mohli ponaučit a to hezké zapomínáme, aby nám to znovu mohlo udělat radost. :-)

4 realistkadneska realistkadneska | 15. března 2018 v 8:30 | Reagovat

Ty joooo...petinasobna matka ..ani nemůžeš mit čas na na velke vzpominaní, klobouk dolu ;-)

5 Unavená matka Unavená matka | 15. března 2018 v 23:44 | Reagovat

[1]: Škoda, že ta ponaučení tolik bolí... někteří lidé ale skutečně umí na to špatné zapomínat snadněji. Myslím, že je to dar. To hezké je pryč nějak rychleji, nevím proč, snad proto, že je dnes doba tolik rychlá, všichni chtějí všechno hned, je více vjemů, ale mysl člověka je stejná, nebo já už neumím tak rychle vjemy zpracovávat, nejdu s dobou :-?

6 Unavená matka Unavená matka | 15. března 2018 v 23:47 | Reagovat

[2]: Naopak, já ti to závidím, to já se občas dosti dlouho trápím, když se něco stane... ale s těmi dětmi máš pravdu, na ně člověk rád vzpomíná, i když noční vstávání tehdy bylo peklo, třeba 10 za noc... 8-O

7 Unavená matka Unavená matka | 15. března 2018 v 23:52 | Reagovat

[3]: Kéž by toho hezkého bylo víc a více... no já zrovna tohle potřebuji jako sůl, máme špatné období, pořád nějaké problémy s dětmi ve škole, nastala puberta a děti divočí :-( , a učitelé si nás volají k pohovorům, no co jim mám vykládat? To vaše dítě furt hopsá a neučí se... co mám na to říct, jako kdybych si ho doma nevšímala, to mám ve škole pocit, že mi tu péči ani nevěří... už aby vychodili alespoň tu základku... :-D

8 Unavená matka Unavená matka | 15. března 2018 v 23:58 | Reagovat

[4]: Děkuji za uznání, naštěstí tři už se o sebe starají sami, ale ty poslední dvě mi dávají zabrat... :-! Ale vzpomínky stíhám, ony mne zachraňují před úplným zatměním... jak byly děti malé a hodné... to jsem sice taky mimo realitu, jako "Signoraa" ale jak se říká, malé děti - malé starosti :-D

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. března 2018 v 7:21 | Reagovat

Kdyby si měl člověk pamatovat všechno špatné, co se mu kdy stalo, neměl by mozkovou kapacitu na užitečnější věci. Pár zásadních varování mi snad z minulosti zůstalo, ale když se dívám zpátky, vidím skoro samé fajn věci :-).

10 Unavená matka Unavená matka | 16. března 2018 v 8:21 | Reagovat

[9]: Blahopřeji, ale je fakt, že nejlepším lékařem je čas. Po nějaké době se hroty obrousí a moji puberťáci taky vyrostou, a já rovnou zapadnu do toho domova důchodců, co mi teď staví před barákem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama