Polabská píseň

1. dubna 2018 v 18:15 | Unavená matka |  Říkanky

Polabská píseň
Polabská nížina, kde krásná krajina,
k té řeka patří, a v hlubině kapři…
I snad malé mřenky,
co ve vodě rychle jako střelky,
rozprchnou se hbitě,
když štika dostane chutě.
Zde na břehu chatička má stojí.

Zčeřené vody, pohltí svody,
v hlubinách temných
smutek utopí se.
Nezkrotná naděje touha
vzkříšení ducha povzbudí,
až znovu zrodí se ta radost,
již nezdolá vztek ani svár.

Osado srdci mému blízká,
když v Praze se mi stýská,
kola oře vlakového vždy hotova jsou
donést mě nad oblaka k nápravě…
ta myšlenka povznáší
nad temnotu duši mou.

Zde pak bude ukotvena
a s kosmickým prostorem
v sepjetí intimním nirvánu zakouším…
Hle, zde nacházím radost!
A nevšední zážitky
zázrakem
jsou mi darovány zdarma.
-----------------------------------------
Srdce čisté a ducha přímého,
jak příroda polabská,
má moje kamarádka z Polabí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 17:58 | Reagovat

To je dílo unavené matky,
nebo je to odněkud převzaté? ;-)

2 Unavená matka Unavená matka | 3. dubna 2018 v 21:04 | Reagovat

[1]: skromně podotýkám, toto jsem napsala 30.3. v noci po návratu z Polabí, kde moje srdce je ukotveno, říkanky atd, to je můj koníček :-)

3 Black Strange Black Strange | Web | 8. dubna 2018 v 23:33 | Reagovat

Povedené

4 Unavená matka Unavená matka | 9. dubna 2018 v 21:28 | Reagovat

[3]: dík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama