Sběratel

10. dubna 2018 v 22:38 | Unavená matka |  Povídky
SBĚRATEL
Náš tatínek je sběratel. A navíc fanda do mašinek.
Všude po bytě lze vidět různé modely mašinek. Uprostřed obýváku stojí klavírní křídlo a okolo něj na postavených kolejích tyto mašinky jezdí. Každý, kdo chce hrát na klavír sice špatně vidí na klaviaturu, ale zato se při hraní může kochat mašinkami. Ve zdi je rozkošný tunýlek, kterým se přesouvají do jídelny.
Tedy dříve takto mašinky jezdily. S narozením našich "divokých drobečků" tato atrakce vzala za své.
Maje zkušenosti z předchozích mateřství, snažila jsem se budoucího otce přimět k tomu, aby na čas drahocenné modely mašinek uložil do krabiček. Tatínek ale žil v domnění, že náš malý rozkošný synek bude pouze posvátně na mašinky zírat a zaručeně se jich nebude chtít dotýkat. Přece mu to vysvětlí, že?
------
"Kdo vytrhat ty kolejničky", zařval jednou mohutným hlasem náš otec rodiny. "Říkal jsem ti, ať na to dáváš pozor, když nejsem doma."
Manžel trpěl představou, že když nechodím do práce, nemám přece nic jiného na starosti, než oprašovat jeho poklady.
V té době nám k téměř dvouletému synkovi přibyla ještě malinkatá princeznička. Starší drobeček se ji snažil neustále vyklopit z postýlky a zkoušet na ní své různé pokusy, pátraje, co ten řvoucí vetřelec, objevivší se nedávno u nás doma, vydrží.
"Nevím", "snad to nějak omylem...", nesměle jsem odpověděla a bylo mi jasné, kdo to má na svědomí. Honem jsem nenápadně kopla pod lavici další vytrženou kolejničku, než ji manžel zahlédne a vrátila se k vaření, ve snaze dokončit oběd, dokud miláčkové spinkají.
Nešťastný a naštvaný manžel mi udělal kázání, kolik taková legrace stojí, a jak se tato vzácnost špatně opravuje.
"Tak si to ukliď, když je to takto drahé", řekla jsem už naštvaně, "já to nezvládnu ohlídat. Chceš snad obědvat, ne?"
"Nic uklízet nebudu, děti se naučí být opatrné."
"Nespletl jsi si, jak jsou staré?", hlesla jsem, "to ještě nějaký čas potrvá, než toho budou schopny".
Bylo to ale marné, manžel byl přesvědčen, že to zvládne. Dospěl k názoru, že mám na děti špatný vliv, protože nedostatečně oceňuji jeho sběratelskou činnost.
Tak bylo vytrháno a poškozeno ještě mnoho dalších kolejniček a mašinek, než rezignoval.
Jednoho dne tatínek koupil synkovi mašinky a kolejničky dřevěné.
Pak vzal krabičky, do nichž posvátně uložil nejvzácnější mašinky, které zase uložil do velké přepravky a obřad zakončil vyklizením jedné mojí skříně, kam to vše uložil. A když jsem se skřípěním zubů svoje věci ukládala jinam, pocit zadostiučinění mě přesto hřál: konečně jsem jedné starosti ušetřena.
Sběratelství ovšem není dětská nemoc, která se už nikdy neopakuje. A očkovat se proti tomu bohužel nedá. Tak sběratelé zaplňují své byty různými předměty nedbaje, že rodina strádá zmenšujícím se prostorem.
Tak si náš tatínek z poloviny jídelny vytvořil k mojí zlosti náhradní kancelář, jelikož ta jeho je plná různých předmětů, které sem postupně přesunul z bazarů, kde ležely zapomenuty, jistě právem, ale on je zachránil.
Najdete zde všechno možné: od starých magnetofonů "kotoučáků", přes různé kostýmy na masopust, hudební nástroje, staré lyže, samovar, různé koberce, nářadí, a o knihách ani nemluvě.
A tyto knihy jsou zase o mašinkách, letadlech a různých strojích, hlavně jsou to knihy technické (manžel je inženýr), a určitě i historické, které by přece v antikvariátě ležely neupotřebeny, což u nás leží taktéž, ale to není totéž, jsou už zachráněny!
Ovšem technické zaměření mu nebrání, aby zachraňoval i knihy mystické, o léčitelích, a knihy o různých metodách léčebných.
Každá jeho další návštěva bazaru mne přivádí v zoufalství.
Prostě SBĚRATEL.
A tak boj o prostor je u nás doma na denním pořádku. Každý "zachráněný" předmět nejprve vítězoslavně přinese do bytu očekávaje pochvalu a význam předmětu osvětlí přednáškou. Málokdy se ovšem setkává s nadšením. Náš byt je skutečně přeplněný a už nic se do něj nevejde.
Sice pod naším klavírním křídlem v obýváku je dle manželovy představy ještě hodně místa, ale já zoufale bojuji, aby vše nevyčuhovalo příliš okatě.
Vůbec celé klavírní křídlo, postavené "v mini obýváku v takto malém bytě, je velký přepych", jak se vyjádřila kousavě moje kamarádka, při jedné z mála návštěv. Kamarádky totiž většinou domů nezvu.
K přátelskému posezení preferuji klidnější prostředí hlučných kaváren. Tam totiž při popíjení kávy nemusím neustále někomu uhýbat, když potřebuje navštívit lednici a nemusím poslouchat telefonní rozhovory s různými "neschopnými" úředníky.
A v té kavárně sním o velkém nádherně naklizeném bytě, kde bude spousta krásných pokojů z nichž jeden prostorný bude můj. Povedou k němu bytelné neprůhledné a zvukotěsné dveře na zámek, od kterého budu vlastnit klíče pouze já. Uvnitř bude můj pracovní stůl, "ušák" před televizí a postel s nočním stolkem a lampičkou.
Říkáte si,...běžné vybavení? Ne tak u nás.
Zatím jenom sním, ale počkejte, však můj čas přijde: kdo si počká, ten se dočká.
A pak se zavřu.... a mějte mě rádi. Venku si dělejte, co chcete!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 10:22 | Reagovat

Sběratelé jsou úžasní. Já sice v sobě nemám tu správnou touhu zachraňovat zajímavé předměty od kontejnerů a z jejich azylu a bleších trzích, ale přesto víc věcí pořizuji, než vyhazuji. Teď je to dobré, protože právě obývám prostorný byt, kde se hustota předmětů dá udržet na přijatelné úrovni, ale nebude dlouho trvat a budu se muset sestěhovat do menšího a už teď tuším drobný kapacitní problém :-).

2 Unavená matka Unavená matka | 11. dubna 2018 v 19:46 | Reagovat

[1]: Jsou úžasní, pokud s nimi nemusíte bydlet a spát vedle nějakého starého nárazníku :-D dobře radím oddělit potřebné od nepotřebného včas ;-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 20:19 | Reagovat

[2]: Vida, pořádný nárazník doma ještě nemám. Jak jen jsem bez něj tak dlouho vůbec mohl žít? :-)

4 Unavená matka Unavená matka | 11. dubna 2018 v 21:43 | Reagovat

[3]: Další beznadějný případ, nemáš nějakou kůlnu, pošlu s tím manžela za tebou ;-)

5 hedd hedd | Web | Úterý v 11:30 | Reagovat

Já zase sbírám porcelánové izolátory. :D Ale mašinky jsou má veliká láska, sbírala bych taky. :-D

6 K. K. | E-mail | Web | Úterý v 11:31 | Reagovat

Tatínkovi rozumím. Od mala sbírám hračky z kinder vajíčka a trpím jen při představě, že jednou nějakej pokračovatel rodu bude okusovat nožky hrošíkům a hlavičky krokodýlům. :-D

7 Unavená matka Unavená matka | Úterý v 13:49 | Reagovat

[5]: Tak první zásada pro sběratele: velký byt a nemít malé děti druhá :-D

8 Unavená matka Unavená matka | Úterý v 13:52 | Reagovat

[6]: Naše sbírka z kinder vajíček skončila u naší dětské paní doktorky ve chvíli, kdy už jich byl slušný kbelíček, sice je asi okusují, ale pocit radosti, že to ještě někdo upotřebí to vynahradil :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | Úterý v 14:08 | Reagovat

Můj táta je taky sběratel a naštěstí ve velikém baráku. A aby si nepořizoval za draho, tak si modely vyrábí. Krásné a poměrně veliké a jednoznačně drahé.
Naštěstí je v holportu se svým bráchou a ten ty modely prodá, takže taťkovi zbyde na nářadí a nové šroubky a nýtky a laky a silikon na formy a může vesele stavět mašinky dál.
Jen na to má míň prostoru a víc vymožeností :-)

10 Unavená matka Unavená matka | Úterý v 21:21 | Reagovat

[9]: To je zajímavé, o výrobcích jsem zatím neslyšela, no, každého baví něco jiného, ale u nás je problém s místem i pro lidi, natož pro věci ;-)

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | Úterý v 21:22 | Reagovat

Kolejničky vytrhali Indiáni, přece... :-D

12 Unavená matka Unavená matka | Úterý v 21:29 | Reagovat

[11]: Ha,ha, Indiáni s modrýma očkama... :-D

13 J.R. J.R. | Web | Čtvrtek v 9:54 | Reagovat

Je hezké mít sbírku čehokoliv :-) já jsem ještě nedávno sbírala plyšáky ;-) .

14 Unavená matka Unavená matka | Čtvrtek v 16:51 | Reagovat

[13]: To je super, máš se s čím mazlit :-D , já mám komplet všechny knížky od Agathy Christie, velmi inspirativní ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama