Květen 2018

Naděje nového Začátku vyhlíží Konec trápení

29. května 2018 v 21:39 | Unavená matka |  Povídky
A její úsměv zářil až na protější břeh, kde lužní les skrývá zatím nepoznané…
Tam skrývá se snad nový začátek?
Zde, u své milovné řeky, kam od svého dětství jezdí nabírat sil pro svou životem unavenou duši, tady, kam jezdí snad už věky, v mysli jí vyvstala otázka, co skrývá se za řekou v hustém porostu.
Nikdy tam nevkročila. A přece by to mělo být tak snadné. Loďkou, či člunem... jako malá po tom nejednou zatoužila, ale rodiče loďku nikdy nekoupili. Jednou ji svezl kamarád, ale to nebylo ono, brzy zase jeli zpět a klid na prohlídku lesa jí neposkytl.
Když pohledí od řeky vlevo, kolem břehu stojící řada cizokrajných topolů už také prořídla. Ohlodal ji zub času, po letošní nezvykle brzké jarní bouřce některý ze stařičkých a hmyzem zesláblých stromů spadl k zemi, a v rovnoměrné řadě tak vznikly mezery.
Jak noty na buben, říkávala babička, když jí začaly vypadávat mléčné zuby, a nyní si na to vzpomněla.
Ty jsi už také ohlodaná časem… myslela si. Snaží se zpomalit čas, ale jak dlouho ještě to bude mít úspěch? Pár let po přechodu, snad alespoň pár let jí zbývá zůstat v plné síle, tak proč si ty roky pořádně neužít? Kdo jí co může vyčítat?
Celý život rodila děti a starala se o ně a o manžely. Může se na ní někdo zlobit, že to chce nyní změnit?
Možná někdo z kamarádů by ji mohl pochopit, ale v její rodině nikoho chápavého neviděla. Snad některý ze starších synů? Možná…
Poslední dvě děti na to ještě neměly věk. Ony ji ještě chtějí pro sebe a mají na to právo. Ale až odrostou… ještě pár let, dva nebo tři… Bude ještě pak tak odhodlaná a čerstvá?
Stála na břehu a úsměv jí pomalu mizel z tváře. To jak se jí do mysli vrátilo vědomí nutného rozhodnutí, které pomalu přichází ke svému počátku. Cítila se jak před důležitým závodem, kdy sportovec, stojící na startu prožívá muka před zazněním startovací pistole.
Snad až to odstartuje, a nebude už cesta zpět, jako ten atlet poběží k vysněnému cíli.
Ale ona má výhodu, že tam nemusí být první. Jí stačí jen se odhodlat a na ten start si stoupnout.
Znovu se usmála… tady, na břehu své milované řeky, na to nebude myslet. Nepotřebuje si promýšlet jednotlivé kroky, ty zná dokonale a stokrát si je už promýšlela. Nebude si kazit tu chvilku tady, kdy může nerušeně nabírat síly. Nějak to dopadne… říkala taky babička.
A s úsměvem šla vstříct konci svého trápení...

Kutilství

5. května 2018 v 0:08 | Unavená matka |  Povídky
KUTILSTVÍ
Tohle nevinné slovíčko už mi leze na nervy. Zdá se vám to přehnané? Až prožijete pár dnů s námi, uvěříte, že v některých případech by mělo být kutilství zakázaná činnost. Možná někomu připadá, že kutilové jsou užiteční, vždyť přece umí vše opravit!
Zpočátku tomu tak skutečně bylo. Protékal záchod? Žádný problém, za chvíli hotovo. Praskla žárovka, ve chvilce vyměněno. Možná to zná každá žena, jak na začátku vztahů se naši partneři mohou přetrhnout, aby se nám zalíbili. Znáte pořekadlo: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají? Velmi pravdivá moudrost našich předků.
Na kutily si dejte pozor! Když to na ně přijde, nehledí vpravo ani vlevo, nezajímá je, že děti chtějí na koupaliště, že by měli balit na dovolenou, že je třeba udělat…cokoli, v tu chvíli, kdy je to popadne, vidí svět pouze optikou spravovaného předmětu a za kamarády pak uznávají pouze šroubováky, pájky, či jiné předměty používané ke kutění.
Pak nebuďte překvapeni, že termín odjezdu na dovolenou je možno přece i o dva dny odsunout. Nic nepomůže domlouvání či zlobení se, vaše polovička vás stejně nevnímá a z manželova skelného pohledu lze číst jen jediné: dokud to neopravím, nevnímám nic jiného!
Dokonce ani srdceryvný nářek dítěte, které by už v deset hodin večer rádo spalo, neodradí vášnivého kutila od nepříčetného bušení kladivem. Neustává, ani když syn v záchvatu zoufalství, že spánek je mu nenávratně odepřen, v pyžamu a bosky vyběhl na chodbu a následně i na sníh ven na mráz, vykřikujíc:
" S tím bláznem už bydlet nebudu!!!" Ani tehdy kutění nepřestalo. Otec vytrvale bušil a bušil… Divím se, že už na nás sousedé neposlali "sociálku" .
A kombinace sběratelství a kutilství, šlehnuté trochou puntičkářství, to vše ještě umocněné kapkou umíněnosti a naložené v dočasné hluchotě a slepotě vůči čemukoli jinému než nářadí…jak říkám, aniž bych se do toho příliš zamotala…
Tedy: to vše dohromady vám převrátí život naruby. Vaše plány, dovolená, či svátky, to vše jde stranou. Neboť jak se kutilství propojí se sběratelstvím, jakmile kutil vstoupí do svého "sklepního sběratelského ráje", a přijde na to, že jeho sesbírané předměty, se mohou hodit k právě probíhajícímu kutění, pak teprve zapláčete. Pak přichází to pravé ořechové! Věci ze sklepa, které jste tam tajně z bytu přemístili, doufaje, že na ně bude zapomenuto, jsou zázračně objeveny:
"Tak tady to je, a já to tak dlouho hledal!", zajásá kutil jak dítě nad novou hračkou, a vy tiše zuříte! Protože už nemáte šanci to napravit, neboť jste propásli tu správnou chvíli nepřítomnosti otce kutila, kdy bylo možno ty krámy vyhodit. Nyní už nezapomene, tedy určitě nějakou dobu ne!
A váš byt se začne ve chvíli podobat nejen dílně, ale i vetešnictví, o nepořádku ani nemluvě:
"Jaký nepořádek, vím přesně, kde co mám a nehýbej mi s tím!", rozčílí se kutil, když se nesměle ozvete, či omylem na něco sáhnete.
A jelikož bohužel nevlastníme dílnu, náš domov se v ní v mžiku promění, náš malinkatý útulný domov je převrácený naruby. Na úklid raději ani nemyslete, ten nepořádek je dle slov tatínkových jeho SYSTÉM, a kam odloží šroubovák, tam musí zůstat, byť by to bylo třeba na právě prostřený stůl k obědu.
A na oběd také raději zapomeňte, hlad kutil necítí a bude na vás nevraživě koukat, že vy a vaše děti jíst potřebujete. Sbalte své ratolesti a jděte raději do restaurace, nebo na návštěvu ke kamarádce, odjeďte na chatu, …cokoliv, jen zmizte společně z domu.
A neopouštějte děti, proboha! Nenechávejte je s kutilem o samotě, hrozí nebezpečí jejich úrazu, buď nějakým nářadím, či samotným otcem! V zápalu kutění klidně přibije synovu ručičku k podložce nýtem!
Po návratu doufejte, že kutil bude tak vyčerpán, že vám milostivě dovolí uklidit, či že sám vyklidí pole a jde spát. Horší varianta je, což se může stát také, že začne uklízet sám, neboť vám nedůvěřuje a má pocit, že jeho nádobíčku ublížíte, či má s vámi již zkušenost, že občas něco nepotřebného vyhodíte. To se pak připravte, že úklid trvá kolikrát i déle, než samo kutění.
Ještě horší varianta je, kdy kutil se do své činnosti tak vžije, tak se mu to zalíbí, že vlastně ani uklidit nechce, dostal se totiž do "Kutilského transu" a má představu, že všichni kolem něj budou spokojeně žít, jako on, v ráji kutilského (ne)pořádku.
A tady existuje jediná pomoc, nějakým způsobem kutila z transu vytrhnout. Metody k tomuto kroku jsou různé, ale předem upozorňuji, že zcela vždy spojené s nepříjemnými okamžiky abstinenčních příznaků.
Ony příznaky se nejčastěji projevují hádavostí. Vlastně budete rádi, že vše skončí pouze obyčejnou hádkou, kdy manželovu pozornost odvedete například na potřebu doplnění svých finančních prostředků. Převedete tak pozornost na něco jiného a rádi vydržíte i přednášku o tom, jak špatně umíte hospodařit. Vydržíte to, a konečně třeba odjedete na kýženou dovolenou!
Dám vám také jednu radu: " Na nic se neptejte."
Jak už jsem se zmínila na začátku, můžete mít zprvu dojem, že kutilství je bohulibá a užitečná činnost, šetřící peníze (každá věc se přece dá opravit).
Zpočátku vaši drahou polovičku budou trochu zajímat rozbitá splachovadla, prasklé žárovky, či utržená držátka ke skříňkám… ale vězte, že žárovku se vyměnit naučíte rychleji; sice nevědeckou metodou, ale zase bez zmatků a nepořádku!
Po čase stejně vašeho kutila přestane bavit stávat se opravářem a nabyde dojmu, že je škoda plýtvat svými schopnostmi na takové prkotiny.
Kutil je totiž umělec a nesnažte se pochopit, co v dané chvíli vlastně vyrábí. Vystavujete se nebezpečí sáhodlouhé přednášky, kterou stejně nepochopíte a budete opovržlivě označena za imbecila.
Pokud jste již učinila tu chybu a zeptala se, raději vše mlčky vyslechněte a přikyvujte. Neklaďte proboha doplňující otázky a nesnažte se to pochopit. Věřte, že je to nejkratší řešení. Přednášející se jistě brzy vyčerpá a vzdá to, neboť kutilství je náročná činnost a vy to stejně nepochopíte!
A určitě po nabytých zkušenostech v tichosti rádi zaplatíte pana opraváře, neboť se tím vyhnete bouři ve vaší domácnosti.
Snad budete mít štěstí, že kutil nebude doma, když opravář přijde, a vy nebudete muset vysvětlovat, proč ho voláte. V lepším případě bude tak zaměstnán svým kutěním, že si další osoby v domácnosti ani nevšimne. Pak vše dojde k dobrému konci.
A vězte, že kutilství není záruka opravení daného předmětu a mnohdy se vynaložené úsilí nerovná úspěšnému výsledku. Přesto kutila pochvalte, ale na opravenou věc nesahejte, nebo, proboha, nezkoušejte, zda už zase slouží k tomu, k čemu je určena. Kutil sice končí práci téměř vždy úspěšně, ale opravený předmět je mnohdy po pokusu o užívání ve stejně rozbitém stavu, jako před "zásahem".
Stane-li se tak, pak se varujte věc reklamovat! Nejen že shodíte kutilovo úsilí a vystavíte se podezření, že jste danou věc nesprávně užívali, či hůře naschvál rozbili, ale i propásnete možnost rozbitou věc v tichosti vyhodit do popelnice a nadějete se znovu toho nekonečného opravování a vylepšování, spojeného s neskutečným nepořádkem, nazývaného honosně KUTILSTVÍM!

Proboha! Prince ne!!!

4. května 2018 v 23:27 | Unavená matka
Co je tohle za téma? Tedy, pro mne to rozhoďně není. Pomyslného "Prince na bílém koni" jsem se vždycky děsila, tedy hlavně toho, že by pro mne, nedejbože, snad chtěl někdy přijetSmějící se
Na žádné prince jsem totiž nikdy nebyla zvědavá a ani stavěná a takové romantiky jsem se vždy děsila! Mne lákala pouze romantika přírody!
Kdyby se snad přece jen přede mnou zjevil, co bychom si asi povídali? S nastrojeným panákem, dnes bychom asi řekli "metrosexuálem", bych nevěděla, co si mám povídat. Mne totiž vždy přitahovali chlapi do nepohody, takoví, co uměli vytvořit v ženě pocit bezpečí a jistoty, že je ochráněná. Co jim nedělalo problém něco opravit, zařídit, a při tom nebýt otrávení!
Princ na bílém koni by k mojí ochraně asi potřeboval nějakou gardu. To by mne nelákalo. Princ nebývá často kvůli vladařským povinnostem k dispozici. Je to jen pěkný panáček pro reprezentaci.
Ideálním chlapem pro mne je "Muž na svém místě" - To je téma! Proč ho někdo nenavrhne? To bych si početla... Můj ideál ale asi bude nedostatkové zboží! Zatím jsem na něj, bohužel, nenarazila, a to už jsem nějaký ten pátek na světě... ZamračenýS vyplazeným jazykem
"Princ na bílém koni" ať si zůstane v pohádkách pro moje malá vnoučátkaUsmívající se