Naděje nového Začátku vyhlíží Konec trápení

29. května 2018 v 21:39 | Unavená matka |  Povídky
A její úsměv zářil až na protější břeh, kde lužní les skrývá zatím nepoznané…
Tam skrývá se snad nový začátek?
Zde, u své milovné řeky, kam od svého dětství jezdí nabírat sil pro svou životem unavenou duši, tady, kam jezdí snad už věky, v mysli jí vyvstala otázka, co skrývá se za řekou v hustém porostu.
Nikdy tam nevkročila. A přece by to mělo být tak snadné. Loďkou, či člunem... jako malá po tom nejednou zatoužila, ale rodiče loďku nikdy nekoupili. Jednou ji svezl kamarád, ale to nebylo ono, brzy zase jeli zpět a klid na prohlídku lesa jí neposkytl.
Když pohledí od řeky vlevo, kolem břehu stojící řada cizokrajných topolů už také prořídla. Ohlodal ji zub času, po letošní nezvykle brzké jarní bouřce některý ze stařičkých a hmyzem zesláblých stromů spadl k zemi, a v rovnoměrné řadě tak vznikly mezery.
Jak noty na buben, říkávala babička, když jí začaly vypadávat mléčné zuby, a nyní si na to vzpomněla.
Ty jsi už také ohlodaná časem… myslela si. Snaží se zpomalit čas, ale jak dlouho ještě to bude mít úspěch? Pár let po přechodu, snad alespoň pár let jí zbývá zůstat v plné síle, tak proč si ty roky pořádně neužít? Kdo jí co může vyčítat?
Celý život rodila děti a starala se o ně a o manžely. Může se na ní někdo zlobit, že to chce nyní změnit?
Možná někdo z kamarádů by ji mohl pochopit, ale v její rodině nikoho chápavého neviděla. Snad některý ze starších synů? Možná…
Poslední dvě děti na to ještě neměly věk. Ony ji ještě chtějí pro sebe a mají na to právo. Ale až odrostou… ještě pár let, dva nebo tři… Bude ještě pak tak odhodlaná a čerstvá?
Stála na břehu a úsměv jí pomalu mizel z tváře. To jak se jí do mysli vrátilo vědomí nutného rozhodnutí, které pomalu přichází ke svému počátku. Cítila se jak před důležitým závodem, kdy sportovec, stojící na startu prožívá muka před zazněním startovací pistole.
Snad až to odstartuje, a nebude už cesta zpět, jako ten atlet poběží k vysněnému cíli.
Ale ona má výhodu, že tam nemusí být první. Jí stačí jen se odhodlat a na ten start si stoupnout.
Znovu se usmála… tady, na břehu své milované řeky, na to nebude myslet. Nepotřebuje si promýšlet jednotlivé kroky, ty zná dokonale a stokrát si je už promýšlela. Nebude si kazit tu chvilku tady, kdy může nerušeně nabírat síly. Nějak to dopadne… říkala taky babička.
A s úsměvem šla vstříct konci svého trápení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 7. června 2018 v 19:00 | Reagovat

Šla s úsměvem vstříc svému trápení...?
Unavená matko, čí je to příběh. ???

2 Unavená matka Unavená matka | 7. června 2018 v 23:04 | Reagovat

[1]: ...šla s úsměvem vstříc KONCI svému trápení... ten příběh je o konci a začátku na dané téma a ona žena se těší, že už trápení skončí, protože se právě odhodlala to "rozseknout", ten příběh zachycuje její rozhodnutí... a o kom to je si nechám pro sebe ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama